Sedím v Motole a nudou bych si škubala vlasy a tak si říkám proč sem nic nenapsat...předci jenom sem posledních pár měsíců buď nechtěla, neměla nápady nebo jsem neměla čas. Období přijímacích zkoušek, není zrovna lehké, to potvrdí, každý kdo letos přijímačky dělal, protože po dlouhé době psali všechny školy buď Cermat nebo Scio testy (-taky se vám zdá, že letos buď všichni maturují nebo dělali přijímací zkoušky?)
Ale nebudu se vymlouvat jen na přijímačky, protože přijímačky jsem dělala někdy v dubnu a je květen, takže jsem v klidu mohla ten měsíc přidávat články nebo něco napsat, ale prostě...nebyl čas, nebyly nápady. Sama musím uznat, že poslední čtvrt roku nejsem absolutně kreativní a mám celkově divnou náladu. Asi je to tím aprílovým počasím, které mě teda vůbec nebaví, protože nevím jak bude za hodinu. Mám vždycky tak akorát špatnou náladu, kdybych se zahrabala do postele do peřiny a koukala do stropu.Moje jaro bylo také období, kdy jsem strávila týden v Motole (-ano, také proto začíná článek tím, že se nudím, protože musím chodit na kontroly...no žádná zábavička to není, to vám lhát nebudu), kde jsem podstoupila jednu dávku biologické léčby, která ze mě vždycky vysaje život. Aspoň se mi to tak zdá. Teoreticky bych si vždycky po bio. léčbě mohla hrát na chameleona, který splývá s bílou zdí. Musela jsem opět nosit roušku, takže na mě každej koukal jak na magora. A nejlepší jsou maminky s dětma. Bože...já mám roušku proto, aby mě nenakazili vaši malý haranti, né já je. Jo, a ty jsou dobrý projíždějící lidi. Jen se na mě otočte (-aka, Halí jako pojízdnej cirkus).Svoje jaro bych nazvala jako roční období stresu, které stálo pěkně za nic, ale poznala jsem hodně nových lidí. Taky mi přiletěla sestřenice z Ameriky s malou Leontýnko, takže radost. Je hrozný, jak ty děti rychle rostou. Také hodně čaje, prospaných dní, hádek, učení, přejíždění od mámy k tátovi, lží, atd,...Prostě celkem stereotyp, akorát že mi utíkal občas až moc pomalu a někdy až moc rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat