Celé to uběhlo hrozně rychle. Usrkávám čaj a přemýšlím. Tohle byl jeden z těch nazapomenutelných týdnů mého života. Tak strašně super lidi! A najednou se cítím jak kdybych byla na chvíli zase zpět.
Nejde napsat, že by bylo všechno dokonalé, ale bylo to úžasné, to zas jo!
Zvoní mi budík a já ho s radostí vypínám. Dobrý, stíhám. Dneska ve škole až v 8:30 a pak celý týden na srovnání si myšlenek. To potřebuju! Chvilinku koukám na skříň a vstávám. Jdu si uvařit čaj a sehnat něco k snídani. Nic tu není, kurňa..tak dneska asi jenom čaj. Při házení ještě nějakých maličkostí do kufru upíjím čaj, odepisuju na zprávu a mám jakoby pocit hřání u srdce. Nedočkavost. Jdu si čistit zuby, abych si do toho kufru mohla hodit už tu poslední věc a zapínám kufr. Anooo, můžeme vyrazit. Volá mi taťka, že už na mě čeká a já s pocitem jestli mám všechno? přihazuju sluchátka a telefon do baťohu. Vyrážím.
Před školou řešíme nějaké papíry, které se týkají doktora a řeší se pasy, kartičky pojišťovny...Z party co se mnou jede mám divní pocit, ale co už. Jede tam se mnou nejlepší kamarádka a hodně kluků z naší třídy. Nebude to asi tak hrozný. Přijíždí nám autobus a s nedočkavostí o chytnutí dobrého místa běží všichni k autobusu a ukládají kufry do zavazadlového prostoru a běží do autobusu. Zjišťuju, že boty co mám nejsou na běhání po sněhu moc dobré, protože pěkně kloužou, dobrá zpráva ale je, že máme super místo. Sedíme hned před pětkou, takže ta cesta bude zábava.
"Kdy už tam budem?" tuhle otázku jsem za cestu slyšela tak milionkrát, protože cesta trvala 5-6hodin. Za tu dobu jsem si poslechla svůj playlist v telefonu asi 6krát a povídala jsem si různýma lidma a vždycky jsem měla pocit, že jsou ty lidi jiný, než je z nám z drbů od ostatních.
Pegnitz je nádherné a čisté město, ve kterém bych dokázala asi i žít. Škola byla pěkná, ale Němci jsou dost agresivní (aspoň se tedy tak chovali).
Bylo nám řečeno, že budeme v ubytovně v Pottenstein. Už to slovo 'ubytova' je dost hrozné a ještě tam máme být tři dny. To byla velká mýlka a je mi docela líto, jak jsou Němci ubytováni u nás....
Na této ubytovně jsme byli do středy a každý den jsem byli někde ve městech na památkách a nákupních centrech (což bylo teda dost otravné a teď mi vážně nějaké nákupy chybět nebudou). Došlo mi, že většina turistů chodí spíš po památkách, než aby vnímali kulturu a okolí, a tak jsem se snažila, abych si z Německa neodvezla jenom to 'nic' o památkách, ale abych měla nějaké vzpomínky na kulturu. Povedlo se mi to a můžu o jejich bavorské kultuře mluvit jenom hezky. Nevím jestli se mi to zdálo, ale Němci na nic nespěchají, mají hrozně času a to byl pro mě obrovský nezvyk, protože Češi žijí hrozně ve spěchu.
Během tří dnů v Pegnitz jsme prošli řadu památek, jako třeba Bamberský dům.
Ve středu po snídani jsem jeli na další památky...tedy..já byla opět prozkoumávat jestli je to stejně, jestli se něco změnilo a celkově celé okolí tam. Zrovna v tenhle den byla asi ta největši zima a my jsem byli dost dlouho venku (to byl asi jediný den, kdy jsem byla vážně vděčná, že existuje nákupní centrum, kde je teplo) a pak jsme ještě přejížděli do našeho nového ubytování, které měli být někde na hrdě. Řekla bych, že ve slově ubytovna a hrad mají trošku nejasno...všichni jsme byli cestou v autobuse natěšení, že budeme spát někde v luxusním hotelu. No...to byl ale dobrý vtip. Tohle bylo totiž horší jak dům z hororu. Celé naše patro páchlo jakoby zatuchlinou, na holčičích pokojích byli třípalandy, všude nápisy Alláh, Afghánistán a ubytovaní uprchlíci. Když jsem vešla do pokoje, tak jsem si říkala: Bože, mám brečet nebo se smát? Na pokoji nás bylo pět a s našema taškama jsme tam vypadali jako sardinky a to nemluvím o koupelně, která vlastně neměla sprchový kout (když si na to vzpomenu, tak se směju).
Povětšinou jsme byli všichni na jednom pokoji a mě to dodávalo pocit radosti, protože ty lidi byli vážně skělý. Takovýho smíchu a občas jsme nevěděli ani proč. Já se musím osobně pochválit, protože na to, že jsem introvert, tak jsem se bavila úplně normálně a dodávalo mi to pocit, že jsem se v něčem na chvilinku překonala. Byli to super, až na pár lidí, kteří mi to tak trošku kazily, ale takový ty blbce najdeme úplně všude.
Klidně bych se ještě vrátila a klidně i na měsíc, protože to bylo super. Pěkně jsem si vyčistila hlavu a uvědomila spoustu věcí.
Žádné komentáře:
Okomentovat